Jak se medvídek Ming stal básníkem
4. Jak se medvídek Ming stal básníkem
Celý týden medvídek panda čekal na svou kamarádku, až bude mít čas na společnou hru, ale holčička stále nepřicházela. Rozhodl se proto podívat, co celou dobu doma dělá.
Zaklepal na dřevěné dveře, které mu otevřel Linin tatínek. " Přeji krásný den! Mohl bych si jít prosím hrát s Lin?" Zeptal se Ming pána domu. " Je mi líto, ale Lin má spoustu práce s úkolem do školy." Medvídek se zatvářil velice smutně až to tatínka obměkčilo, tudíž jej pustil za Lin do pokoje.
" Ahoj Lin!! Slyšel jsem, že máš nějaký úkol..." Lin seděla u psacího stolu na němž byla hromada zmačkaných papírů a rozlitý inkoust. Medvídek nic podobného nikdy neviděl, a tak si chtěl podivnou tekutinu ohmatat. Lin se konečně usmála, když viděla, že jsou medvídkovi packy celé modré. Běžela pro kyblík s vodou a vyzvala medvídka, ať se umyje. Inkoust je totiž jedovatý.
" Učitelka si vymyslela, že máme napsat nějakou básničku. Už nad tím sedím skoro celý týden a pořád mě nic nenapadá..." vysvětlila kamarádovi svojí situaci. " Básničku?? Co to je??" podivil se medvídek. " To je text, který se rýmuje víš, jako třeba míč a klíč... To se rýmuje."
" Jůů, to musí být zábavné!!! prosím Lin, nauč mě to!!"prosil medvídek holčičku. Ta jen pokrčila rameny a pokusila se hned něco vymyslet. "Máma mele maso, táta má laso" řekla. Medvídek sice nechápal, co má společného maso s lasem, ale nechtěl svou kamarádku rozesmutnit, a tak přikyvoval, že je to dobré.
" Můj bratr je líný, sestra nosí plíny" Lin pokračovala. " Babička sbírá jablíčka!"
Konečně se Lin zdálo, že jí napadají ta správná slova, která patří do básničky. Během chvíle naškrábala básničku, kterou nazvala " Moje rodina": " Máma mele maso, táta má laso. Můj bratr je líný, sestra nosí plíny. Babička sbírá jablíčka, dědeček má rád hříbeček. Sestřenice má nové střevíce a bratránek jí banánek" Holčička vypadala stále více spokojenější. " Tý jo, to jsem nevěděla, že mám takové básnické střevo!! "zvolala radostně a běžela své dílo přednést rodičům. Mingovi se básnička moc líbila, i když některým částem vůbec nerozuměl. Nechtěl se však své kamarádce plést do řemesla, a tak celý zbytek dopoledne poslouchal básničky s tetičkama s bebíčkama a strýčkách s míčkama. Po cestě domů si medvídek zkoušel dávat dohromady své vlastní rýmy. Hrozně moc si přál také vymyslet básničku, kterou by své kamarádce zarecitoval. O čem by ale měl básnit?? No jasně, o sobě, o svém druhu a rodině! "Panda..." Co se rýmuje s pandou?? " že by… sranda?? V dálce zahlédl své hrající si kamarády a náhle ho napadl jak začít. " Jsem medvídek panda, je nás tu celá banda!" Medvídek byl moc šťastný, že přišel na to, jak se vymýšlí básnička. Rozhodl se v rýmování pokračovat: "Jsem medvídek panda, je nás tu celá banda. Máme černé uši, které nám moc sluší." Už se nemohl dočkat, až svůj výtvor předvede mamince. Ta bude nadšená!
" Mamíí, mamíí! Poslouchej, já jsem střevo!!!" Zakřičel na celou rezervaci. Maminka se ustaraně podívala na svého syna a ostatní medvídci se začali smát. " Co že jsi ?" zeptala se. " Střevo!!! Totiž, mám střevo" Teď už se smála i maminka " Jistě broučku, každý máme střevo, bez něj bychom nemohli trávit potravu!" Pohladila Minga po hlavičce a podala mu větvičku bambusu k večeři. Ming pochopil, že nikdo z jejich pandí společnosti nechápe, co tím myslí. Proto se rozhodl zarecitovat svojí básničku, aby se konečně přestali smát. " Jsem medvídek panda, je nás tu celá banda. Máme černé uši, které nám moc sluší. Kolem očí máme černé flíčky, nejradši jíme bambusové klíčky"Pandy se opravdu přestaly smát a se zájmem poslouchaly Mingovo básnění. Byl totiž první pandou v historii celé rezervace, která uměla vymýšlet rýmy. Maminka byla opět na svého synka pyšná, jen jí trochu mrzelo, že si nedokáže všechny jeho výtvory zapamatovat. Pandí paměť totiž není sloní, nepamatuje si tolik jako oni. Jelikož neumí pandy psát, můžou si jen hrát, a o básnické kariéře si nechat zdát.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
